ČARODĚJKY ZE SALEMU v Divadle J. K. Tyla v Plzni

Po 55 letech od první premiéry se do Plzně vrátila inscenace Čarodějky ze Salemu Arthura Millera. Jeho dílo je silně politickou hrou zasazenou na pozadí skutečné historické události, čarodějnických procesů v Salemu. Hra je reakcí na procesy poloviny 20. století v USA, tzv. Mccarthismus, kdy byli nejen umělci, ale hlavně federální úředníci stíháni za vykonstruované vazby na komunistickou stranu.

Tyto procesy se konkrétně Millera osobně dotýkaly a očividně v čarodějnických procesech viděl skutečnou paralelu ke své nelehké době. I když může být historický kontext pro dnešního diváka utajený, povedlo se mu napsat tak silnou hru, že se inscenuje nadále po celém světě. Od premiéry v roce 2022 navíc hra zraje, usedá si a stále si najde široké publikum, které zaplní hlediště Nové scény Divadla J. K. Tyla v Plzni až po foyer. Pokud chcete alespoň stručnou ochutnávku toho, co vás v Plzni čeká, račte číst dál.

Čarodějky byly inscenovány s vědomím možností, které Nová scéna divadla nabízí. Kdo měl tu čest nahlédnout do zákulisí, což můžeme divákům zvídavým tajům divadla jen doporučit, pochopí, kolik pokročilé techniky se za oponou jeviště nachází. Přesto je fakt, že se Adamu Doležalovi podařilo balancovat efekty tak, že v představení nepůsobí kýčovitě, ale vkusně doplňují herecké kvality představení. Emma Česáková, Denisa Cupáková, Kamila Šmejkalová, Eliška Vocelová a Jana Ondrušková. Ty všechny si zaslouží velké uznání za ztvárnění klíčových postav tohoto díla.

 Vedle nich divák ocení napjaté scény Jana Maléře a Zuzany Ščerbové v rolích Johna a Elizabeth Proctorové. Michal Štěrba v roli kněze Parrise během představení trpí a divák trpí s ním. Nespravedlnost, které všichni přihlížejí není pro každého. Pokud také trpíte při přihlížení k nekalému jednání nezakládajícím si na skutečnostech, obrňte se trpělivostí. Obzvlášť v druhé půlce však budete za své utrpení náležitě odměněni. Hra eskaluje tak akorát a divák odchází s nespočetně otázkami v hlavě. Tak se ale pozná kvalitní divadlo: donutí diváka přemýšlet, ať chce, nebo ne.

Činoherní zážitek je, jak jste nejspíš pochopili, zaručen. Drobnou vadou na kráse byla nezbytná činnost nápovědy, která je bohužel díky akustice Nové scény slyšet snad až ve foyer. Odbourání Zdeňka Hrušky v jedné z vrcholných dramatických scén musí divák přejít jako nedopatření. Snad se nestává často. Protože představení je jinak po všech stránkách zpracování naprosto unikátní a stojí za vaši pozornost. Již byly zmíněny efekty umožněné technickým vybavení Nové scény. Hra je doprovázena živou hudební složkou, kapelou sedící po stranách jeviště. Tu sem tam doprovází také dívčí sbor, který se jako hlas magie z lesa za městem objevuje na stoupající zadní části jeviště. Chod zdvihaného jeviště je navíc nadstandardně tichý a neruší. Zpěv dívek utváří unikátní atmosféru, jen by bylo dobré vybalancovat hlasitost ve chvílích, kdy protagonisté na scéně hovoří. Ale to už je opravdu drobnost.

Jinak je scéna Michala Syrového vcelku minimalistická, a to je dobře. Krásně ji doplňuje světelný design Jakuba Sloupy. A kostýmy Agnieszky Páté-Oldak jsou skvěle vymyšlené. Symbol kravaty, kterou dívky, čarodějnice, nosí je chytře odliší od ostatních a vkusné taláry postavy transformují do role soudců. Improvizované podmínky, ve kterých procesy probíhaly, navíc přivodí rekvizity, např. školní lavice, které každý divák dobře zná ze svých žákovských let. Zkrátka a dobře Čarodějky ze Salemu diváky baví a zároveň se jich hluboce dotýkají i dnes.

Pokud nejste místní a váháte, kam v Čechách vyrazit za kvalitní a moderní činohrou, určitě se vydejte do Plzně. Zklamáni nebudete. Vybavení Nové scény navíc nabízí nejen divadelní zážitek během představení, ale možnost si ho okořenit i před a po něm. Udělejte si výlet na Čarodějky, které by se zde měly hrát ještě dlouho.

Snímky z představení poskytlo DJKT, autorkou je Irena Štěrbová.